Osnova
Reklama
Adhezní řízení je část trestního řízení, v níž se poškozený může domáhat toho, aby trestní soud vedle rozhodnutí o vině a trestu rozhodl také o jeho soukromoprávním nároku. Nejde o samostatné řízení oddělené od trestní věci, ale o řízení připojené k řízení trestnímu. Jeho předmětem může být náhrada majetkové škody, náhrada nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud tento nárok vznikl v příčinné souvislosti s trestným činem. Postavení poškozeného vymezuje trestní řád jako postavení osoby, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, anebo osoby, na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 1.1)
Smyslem adhezního řízení je procesní hospodárnost a posílení postavení poškozeného. Poškozený by se jinak musel po skončení trestního řízení obracet na civilní soud a znovu prokazovat skutečnosti, které již byly v trestním řízení zjišťovány. Adhezní řízení proto umožňuje, aby se rozhodnutí o následcích trestného činu soustředilo do jednoho procesu. Současně je však třeba mít na paměti, že trestní řízení je primárně řízením o vině a trestu, nikoli plnohodnotnou náhradou civilního sporu.
Adhezní řízení se nachází na pomezí trestního a soukromého práva. Procesní rámec poskytuje trestní řád, ale samotný nárok má obvykle povahu hmotněprávního nároku podle soukromého práva. Soud proto musí rozlišovat mezi škodou jako znakem skutkové podstaty trestného činu a škodou jako nárokem poškozeného. Tyto dvě roviny se mohou překrývat, ale nejsou vždy totožné. Právě toto rozlišení patří mezi prakticky nejsložitější otázky adhezního řízení.
Poškozený není v trestním řízení pouze svědek nebo zdroj důkazů. Trestní řád mu přiznává vlastní procesní práva, například právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisu, účastnit se hlavního líčení a před skončením řízení se k věci vyjádřit.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 1.2) Pokud chce poškozený dosáhnout rozhodnutí o svém nároku, musí učinit návrh podle § 43 odst. 3 trestního řádu. Tím se jeho procesní postavení posouvá od obecného postavení poškozeného k aktivnímu uplatnění adhezního nároku.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 3.3)
Návrh poškozeného musí být dostatečně určitý. Nestačí obecně prohlásit, že poškozenému vznikla škoda nebo že se připojuje k trestnímu řízení. Musí být zřejmé, čeho se domáhá, v jaké výši a z jakého důvodu. U majetkové škody půjde typicky o vyčíslení škody na věci, nákladů léčení, nákladů na opravu, ušlého zisku nebo jiné konkrétní peněžní částky. U nemajetkové újmy je třeba popsat, jaký zásah poškozený utrpěl, jak se projevil v jeho osobním životě a proč požadovaná částka odpovídá povaze újmy.
Včasnost uplatnění nároku je základní procesní podmínkou. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. V případě dohody o vině a trestu nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 3.4) U trestního příkazu je situace specifická, protože hlavní líčení neprobíhá. Poškozený proto musí být již v přípravném řízení poučen, že trestní příkaz může být vydán a že nárok je třeba uplatnit dříve, než soud rozhodne. Jinak by se institut trestního příkazu mohl stát pro poškozeného pastí.
V praxi bývá rozhodující už první formulace návrhu. Poškozený by neměl uvádět pouze „připojuji se s nárokem na náhradu škody“, protože takové vyjádření soudu neříká, o čem má rozhodnout. Lepší je uvést konkrétní částku, stručný skutkový důvod a připojit alespoň základní doklady. Například u poškození věci nestačí tvrdit, že věc byla zničena, vhodné je i doložit pořizovací cenu, hodnotu věci před poškozením, náklady opravy nebo jiný rozumný podklad pro výši nároku. U nemajetkové újmy je zase nutné popsat, jak se újma projevila v životě poškozeného, ne jen opsat právní pojem.
Jestliže soud odsuzuje obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, případně se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu povinnost k náhradě nebo vydání bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn a nejsou dány zákonné překážky.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 228 odst. 1 a 2.5) Výrok podle § 228 trestního řádu je významný proto, že poškozenému poskytuje přímo vykonatelný titul. Nejde tedy jen o morální konstatování odpovědnosti pachatele, ale o rozhodnutí s konkrétním majetkovým dopadem.
Výrok musí být přesný. Musí označit oprávněnou osobu a nárok, který jí byl přiznán. Pokud soud přizná peněžité plnění, musí být jasná částka, případně splátky a jejich splatnost. Neurčitý výrok by byl problém nejen z hlediska civilní vykonatelnosti, ale i z hlediska práva obviněného vědět, jaká povinnost mu byla uložena. Trestní soud proto nemůže rozhodovat o adhezním nároku volně nebo jen přibližně, i když se pohybuje v rámci trestního řízení, jeho výrok musí obstát jako rozhodnutí o soukromoprávním nároku.
Pokud nejsou podmínky pro přiznání nároku splněny, soud poškozeného odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. To se stane zejména tehdy, není-li pro rozhodnutí dostatečný podklad nebo by bylo třeba provádět další dokazování, které by podstatně protáhlo trestní řízení.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 229 odst. 1-3.6) Odkázání ale nesmí být automatické. Soud musí rozlišit, zda mu chybí skutečně podstatné podklady, nebo zda se jen vyhýbá rozhodnutí, které by při řádném posouzení bylo možné učinit.
Částečné přiznání nároku je běžným kompromisem mezi ochranou poškozeného a účelem trestního řízení. Pokud je část nároku bezpečně prokázána a jiná část by vyžadovala další rozsáhlé dokazování, soud může přiznat prokázanou část a se zbytkem odkázat poškozeného na civilní řízení.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 229 odst. 1-3.7) Takový postup je vhodnější než paušální odkaz s celým nárokem, protože respektuje to, co již bylo v trestním řízení zjištěno, a zároveň nepřetěžuje trestní řízení civilními otázkami nad nezbytnou míru.
Trestní soud by měl vždy rozlišit dvě otázky: zda je dán základ nároku a zda je bezpečně prokázána jeho výše. Někdy je z trestního spisu zřejmé, že odpovědnost obžalovaného za škodu je dána, ale přesná výše škody vyžaduje další dokazování. V takové situaci může být vhodné přiznat jen tu část, která je spolehlivě prokázána, a ve zbytku poškozeného odkázat na civilní řízení. Tento postup je citlivější než jednoduché odkázání s celým nárokem, protože poškozenému přiznává alespoň to, o čem soud rozhodnout může.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 228 odst. 1 a 2.8)
Adhezní nárok je sice projednáván v trestním řízení, ale obsahově jde o nárok soukromoprávní povahy. Trestní soud proto při posuzování nároku nevychází jen z trestního řádu, ale musí pracovat také s civilním hmotným právem. U náhrady škody bude zkoumat vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost a případně další podmínky odpovědnosti. U nemajetkové újmy musí zohlednit intenzitu zásahu, následky pro poškozeného a přiměřenost požadované částky. U bezdůvodného obohacení musí posoudit, zda a v jakém rozsahu se pachatel na úkor poškozeného obohatil.
Odborná literatura upozorňuje, že problematické bývá zejména mechanické převzetí škody uvedené ve skutkové větě. Škoda významná pro právní kvalifikaci trestného činu nemusí být vždy stejná jako škoda, která má být přiznána poškozenému v adhezním řízení.KOCINA, Jan. Soukromoprávní aspekty adhezního řízení. In KUCHTA, Josef. HRUŠÁKOVÁ, Milana. VALDHANS, Jiří. Dny práva 2013 – Days of Law 2013. Část III. Postavení poškozeného a oběti v trestním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 51-60. Citováno dne 30.5.2026. Dostupné online na: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2013/03_Postaveni_poskozeneho_a_obeti_v_trestnim_rizeni.pdf.9) Například výše škody může být v trestním právu určující pro hranici kvalifikované skutkové podstaty, ale poškozený může v adhezním řízení požadovat jen část škody, případně může být část již uhrazena. Naopak mohou existovat nároky poškozeného, které trestněprávní kvalifikace přímo nevyjadřuje.
Púry a Richter zdůrazňují, že trestní soud musí při rozhodování o náhradě škody pracovat nejen s trestněprávními kategoriemi, ale také s požadavky civilního práva.PÚRY, František. RICHTER, Martin. Problematické aspekty rozhodování o náhradě škody v tzv. adhezním řízení. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica, 2023, roč. 69, č. 3, s. 59-66. Citováno dne 30.5.2026. Dostupné online na: https://karolinum.cz/data/clanek/11765/Iuridica_69_3_0059.pdf.10) To je prakticky důležité hlavně u více poškozených, složitějších majetkových vztahů nebo u situací, kdy škodu způsobil více než jeden pachatel. Trestní soud nemůže přiznat nárok jen proto, že byl obviněný uznán vinným. Musí být zřejmé, že konkrétní nárok konkrétního poškozeného odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a hmotnému právu.
Dokazování v adhezním řízení má svá specifika. Poškozený by měl svůj nárok doložit dostupnými listinami, znaleckými posudky, fakturami, lékařskými zprávami, smlouvami, fotografiemi, vyčíslením nákladů nebo jinými důkazy. Nelze spoléhat na to, že soud si nárok „dopočítá“ ze spisu. Čím přesněji poškozený nárok vymezí a doloží, tím větší je šance, že o něm soud rozhodne v trestním řízení. Naopak neurčité, nedoložené nebo proměnlivé návrhy vedou často k odkázání na civilní řízení.
Zároveň ale nelze po poškozeném spravedlivě chtít, aby v trestním řízení unesl všechny nároky stejně jako v komplexním civilním sporu. Trestní soud má k dispozici důkazy provedené k vině a trestu a v mnoha případech z nich lze dovodit i základ nároku. Vicherek proto upozorňuje, že rozhodování o náhradě škody v trestním řízení vyžaduje rozumnou míru procesní aktivity soudu i poškozeného.VICHEREK, Roman. Rozhodování o náhradě škody v trestním řízení. In KUCHTA, Josef. HRUŠÁKOVÁ, Milana. VALDHANS, Jiří. Dny práva 2013 – Days of Law 2013. Část III. Postavení poškozeného a oběti v trestním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 216-228. Citováno dne 30.5.2026. Dostupné online na: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2013/03_Postaveni_poskozeneho_a_obeti_v_trestnim_rizeni.pdf.11) Soud nemá suplovat civilní řízení, ale nemá ani odmítat rozhodnout tam, kde má pro rozhodnutí dostatečný podklad.
Typickým problémem je nemajetková újma. Její výše není zpravidla přímo zjistitelná z nějakého konkrétního listinného dokladu. Soud musí hodnotit povahu zásahu, dopad na osobní život poškozeného a přiměřenost požadované částky. U zvlášť citlivých věcí, například násilné nebo sexuální kriminality, může být paušální odkázání na civilní řízení pro poškozeného mimořádně zatěžující. Trestní soud proto musí pečlivě zvažovat, zda další civilní spor není jen formálním přesunutím odpovědnosti na poškozeného.
Ideální řešení spočívá v tom, že soud ani státní zástupce nenechají otázku adhezního nároku až na konec hlavního líčení. Pokud se už v přípravném řízení ukazuje, že poškozený bude nárok uplatňovat, je vhodné směřovat dokazování i k jeho základu a výši. To neznamená přeměnit trestní řízení v civilní spor, ale zabránit situaci, kdy soud při rozhodování zjistí, že pro adhezní výrok chybí jednoduchý doklad, který bylo možné bez obtíží opatřit dříve. Právě v tom se ukazuje, že adhezní řízení není jen teoretické právo poškozeného, ale také otázka procesní organizace.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že adhezní řízení nelze chápat jako druhořadou část trestního řízení. Pokud jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o nároku, soud se jím musí skutečně zabývat. V nálezu sp. zn. II. ÚS 297/22 Ústavní soud zdůraznil, že svévolné odkázání poškozeného na civilní řízení může zasáhnout do jeho práva na soudní ochranu.Nález Ústavního soudu ze dne 26.6.2023, sp. zn. II. ÚS 297/22.12) Z toho plyne, že odkaz podle § 229 trestního řádu musí být odůvodněný a založený na konkrétních okolnostech věci.
Ještě výrazněji se ústavní požadavky projevují tam, kde je poškozený zvlášť zranitelnou obětí. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2118/24 zrušil trestní příkaz v části rozhodnutí o adhezním nároku, protože obecný soud nedostatečně vypořádal nárok zvlášť zranitelné oběti.Nález Ústavního soudu ze dne 5.2.2025, sp. zn. IV. ÚS 2118/24.13) Podstatné je, že rozhodování trestním příkazem samo o sobě nesnižuje standard ochrany poškozeného. I ve zjednodušeném řízení musí soud vysvětlit, proč nárok přiznal, proč jej přiznal jen zčásti, nebo proč poškozeného odkazuje jinam.
Ústavněprávní význam má také požadavek řádného odůvodnění. Již v nálezu sp. zn. I. ÚS 3456/15 Ústavní soud připomněl, že výrok trestního soudu o náhradě škody je meritorním rozhodnutím a musí obstát z hlediska ústavních požadavků na soudní rozhodování.Nález Ústavního soudu ze dne 9.8.2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15.14) To platí nejen ve prospěch poškozeného, ale i ve prospěch obviněného. Přiznání nároku bez dostatečného skutkového a právního základu by bylo stejně problematické jako jeho svévolné nepřiznání.
Ústavní rovina adhezního řízení se neprojevuje jen ve výjimečných případech zvlášť zranitelných obětí. Dotýká se i běžných majetkových věcí, pokud soud postupuje nepředvídatelně. Poškozený, který splnil zákonné podmínky a svůj nárok doložil, musí z rozhodnutí pochopit, proč mu soud vyhověl, proč mu vyhověl jen zčásti, nebo proč jej odkázal jinam. Stejně tak obviněný musí vědět, na základě čeho mu byla uložena konkrétní povinnost k plnění. Odůvodnění adhezního výroku proto není formalita, ale podmínka kontroly spravedlivosti rozhodnutí.Nález Ústavního soudu ze dne 26.6.2023, sp. zn. II. ÚS 297/22.15)
Adhezní řízení se dnes stále častěji řeší i v kontextu zjednodušených způsobů skončení trestní věci. Trestní řád výslovně počítá s tím, že trestní příkaz může obsahovat výrok o náhradě škody, nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud byl nárok řádně uplatněn.Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, § 314f odst. 1 písm. e).16) Tato úprava je důležitá, protože trestní příkaz je vydáván bez hlavního líčení. Poškozený proto musí být poučen včas, jinak by mohl ztratit praktickou možnost dosáhnout rozhodnutí o svém nároku v trestním řízení.
Podobné otázky vznikají u dohody o vině a trestu. Poškozený se může účastnit sjednávání dohody a jeho nárok musí být zohledněn, pokud jej uplatnil. V opačném případě by dohoda mezi státním zástupcem a obviněným mohla fakticky obejít oprávněné zájmy poškozeného. Současná praxe proto klade důraz na to, aby poškozený nebyl jen pasivně informován, ale aby měl reálnou možnost svůj nárok uplatnit a doložit.Adhezní nárok poškozeného v trestním řízení. epravo.cz, publikováno dne 19.7.2024, citováno dne 30.5.2026. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/adhezni-narok-poskozeneho-v-trestnim-rizeni-118319.html.17)
Zvláštní důraz je třeba klást na poučení. Poučení poškozeného nemá být formální fráze, ale praktická informace o tom, co musí udělat, dokdy a s jakými důsledky. Pokud poškozený neví, že může být vydán trestní příkaz, těžko může včas a řádně formulovat adhezní návrh. Právě proto se zdůrazňuje, že procesní práva poškozeného musí být chráněna již v přípravném řízení, nikoli až ve fázi, kdy je rozhodnutí soudu vydáno.
Pokud pachatel kupříkladu rozbije výlohu a ve spise je faktura za opravu, fotografie poškození a není spor o příčinnou souvislost, není důvod poškozeného odkazovat na civilní řízení. Trestní soud může o nároku rozhodnout bez toho, aby trestní věc nepřiměřeně prodloužil. Naproti tomu, v daleko složitějším případě, pokud poškozený kupříkladu požaduje ušlý zisk za několik měsíců podnikání a tento nárok závisí na účetních podkladech, vývoji zakázek a dalších okolnostech, může být odkaz na civilní řízení odůvodněný.
Obdobné úvahy se uplatní také u nároků vzniklých v souvislosti s újmou na zdraví. Náklady léčení nebo cestovné mohou být doloženy poměrně jednoduše, zatímco bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo další nemajetková újma mohou vyžadovat odborné posouzení. Přesto to neznamená, že trestní soud má automaticky odkázat poškozeného na civilní řízení. Pokud má k dispozici lékařské zprávy, znalecký posudek nebo jiné použitelné podklady, měl by se pokusit rozhodnout alespoň v rozsahu, který je bezpečně zjištěn. Odkaz by měl být až druhou možností, ne pohodlným pravidlem.
Hranice adhezního řízení tedy neleží v tom, zda je nárok soukromoprávní. Soukromoprávní je téměř vždy. Skutečná hranice leží v tom, zda lze o nároku rozhodnout na podkladě dokazování, které trestní řízení unese, aniž se ztratí jeho hlavní účel. Tento praktický test je srozumitelnější než obecné tvrzení, že věc je „složitá“. Složitost musí být konkrétně vysvětlena: co přesně chybí, proč to nelze v trestním řízení rozumně doplnit a proč má být poškozený odkázán na jiný proces.Adhezní řízení v praxi. epravo.cz, publikováno dne 20.8.2025, citováno dne 30.5.2026. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/adhezni-rizeni-v-praxi-119903.html.18)
Adhezní řízení je prakticky významný institut, protože umožňuje poškozenému domoci se náhrady nebo vydání bezdůvodného obohacení přímo v trestním řízení. Jeho výhodou je rychlost, hospodárnost a využití důkazů, které byly v trestní věci již shromážděny. Současně však klade zvýšené nároky na trestní soud, který musí spojit trestněprocesní rámec s hmotněprávním posouzením soukromoprávního nároku.
Za správný lze považovat takový přístup, který se vyhýbá oběma extrémům. Na jedné straně není možné z adhezního řízení dělat plnohodnotný civilní spor, který by trestní řízení nepřiměřeně prodlužoval. Na druhé straně není možné poškozeného automaticky odkazovat na civilní řízení pokaždé, kdy rozhodnutí o nároku vyžaduje určitou právní úvahu. Soud by měl rozhodnout tehdy, pokud má pro rozhodnutí dostatečný skutkový podklad a pokud by další dokazování trestní řízení podstatně neprotáhlo.
Význam adhezního řízení bude narůstat zejména v souvislosti s důrazem na práva obětí trestných činů. Poškozený nemá být v trestním řízení vnímán jen jako osoba, která pomáhá prokázat vinu pachatele, ale také jako subjekt, jehož vlastní práva zasluhují ochranu. Dobře vedené adhezní řízení může trestní řízení posunout od pouhého potrestání pachatele k reálnějšímu napravení následků trestného činu. Právě v tom spočívá jeho hlavní smysl.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
