V právní teorii se k výkladu neboli interpretaci právních textů využívají různé metody interpretace. Jejich cílem je operativnost, s jakou přistupují k řešení konkrétního přístupu. Proto se jedná o proces sjednocování postupů porozumění právního textu.Machalová, T., Večeřa, M., Harvánek, J., Hlouch, L., Sobotka, M., Sobek, T. Aktuální otázky metodologie právního myšlení, Praha: Leges, 2014, s. 63.¹⁾ Tyto výkladové metody se dělí na jazykové/gramatické, logické, historické, systematické, teleologické a komparativní. Argumentum e contrario společně s dalšími argumenty, například argumentum a fortiori či argumentum per eliminationem, jsou používané konkrétně při logické metodě. Samotná logická metoda interpretace představuje základní rámec pro správné uchopení a posuzování významu právních textů pomocí pravidel právní logiky. Tato pravidla výkladu jsou pravidly správného myšlení a měla by být zohledněna neustále.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 138.²⁾ Stejně jako jazyková metoda není využívána samostatně, ba naopak společně s jinými výkladovými metodami.Škop, M., Macháč, P. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 109.³⁾

Teoretické vymezení

Argumentum e contrario představuje argument opaku a je tedy založen na principu vyloučení třetího.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem. Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s. 155.⁴⁾ Pokud bude platit jedna právní norma, druhá právní norma platit nebude. To znamená, že jsou dvě možnosti A a B a třetí možnost není a právní předpis stanoví něco jen výslovně o A, tak to neplatí o B.Knapp, V. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2024, s. 252.⁵⁾ V praxi se může stát to, že pokud právní předpis určí jasná pravidla pro dané prvky skupiny, tak platí, že tato pravidla nebudou určena pro nevyjmenované prvky.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem, Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s. 155.⁶⁾ Pro představu, pokud neoznámení trestných činů uvedené v § 168 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník je trestné a bude potrestáno, tak neoznámení jiných trestných činu dle argumentu trestné není.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 135.⁷⁾

Argumentum e contrario x argumentum a contrario

Je možné, že se v textech objeví argumentum e contrario a někdy argumentum a contrario. Proč tomu tak je? Co z toho je tedy správně?

Z jazykového hlediska jsou obě varianty správné, ačkoliv „e contrario“ v překladu znamená „z opačného“ a „a contrario“ představuje „od opačného“.Sobek, T., Kotásek, J., Hapla, M. (eds.). Právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 600.⁸⁾ Pokud se ale tyto oba pojmy vyhledají na vyhledávači Google, tak argumentum a contrario se bude nacházet zejména v českých textech, zatímco argumentum e contrario v těch cizojazyčných. Konkrétními příklady jsou databáze Bibliotheca Teubneriana Latina, kde je výskyt argumentum e contrario až 365x, oproti tomu argumentum a contrario se nachází pouze ve 43 případech a právnická databáze Amanuensis, kde výsledky jsou takové: 51 výskytů argumentum e contrario a 0 výskytů argumentum a contrario.Sobek, T., Kotásek, J., Hapla, M. (eds.). Právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 600.⁹⁾

Proč ji v českých textech přesto nalézáme? Jedná se o čisté zakořeněnosti výrazu a ostatní v jazykovém prostředí mají tendenci argumentum a contrario následovat bez ohledu na správnost či vhodnost. Na úrovni spekulací jde pouze o kontaminaci dřívějšího argumentu a fortiori a jeho variant (a maiori ad minus, a minori ad maius) a laici mohou už presumovat, že u argumentu e contrario bude též předložka „a“.Sobek, T., Kotásek, J., Hapla, M. (eds.). Právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 600-601.¹⁰⁾

Argumentum e contrario x argumentum per analogiam

Klade se zde otázka: Kdy použít argumentum e contrario a kdy argumentum per analogiam? Přednost dáváme analogii v situaci, kdy podobnost obou případů (v zákoně stanovený a daný) je větší než jejich různost. Naopak jestliže jejich podobnost pouze okrajová v nepodstatných prvcích a různost převažuje, využije se argumentum e contrario.Osina, P. Teorie práva. 2. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 138.¹¹⁾

Rizika nesprávné aplikace argumentu

Jednotlivé argumenty, popřípadě i výkladové metody, disponují chybami či nesprávnou aplikací a interpretaci. V tomto případě se jedná o nesprávné použití argumentu. Tato rizika představuji:

1. Ignorování účelu zákona a systematického propojení s jinými normami
2. Přesné textové vymezení normy chybí – argument lze spolehlivě využít, když je norma formulována jednoznačně (taxativně)
3. Logická a argumentační slabost
4. Možnost zneužití – obcházení normy, omezení práv

Typické situace ne/použití argumentu v praxi

Je vhodné si ukázat, jak Argumentum e contrario vypadá, neboť v praxi bývá často zjednodušován. Základní vysvětlení argumentu bylo již výše zmíněno, ale důležité je si uvědomit, že pokud zákon říká: „pokud A, pak B“, tak nelze automaticky usuzovat, že „pokud neA, pak neB“. Například: „Pokud bude porada, zdržím se déle v práci.“ Porada ten den neproběhla, znamená to, že jsem dříve z práce doma? Co když ale existuje další pravidlo, jehož závěrem je, že se v práci zdržím déle? Pravidlo zní: „Když nebudu stíhat a nezvládnu reagovat na všechny e-maily, zdržím se déle v práci (abych stihla vše).“ Toto už ukazuje jinými slovy to, že pokud jedno pravidlo nevyvolá určitý následek, neznamená to, že ten samý důsledek není realizován jiným pravidlem.

Příkladem může být zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), a to § 2910: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že kdo poruší/zasáhne, tak nahradí, co způsobil. Argumentum e contrario (kdo neporuší stanovenou zákonem/nezasáhne do absolutního práva poškozeného, tak nikdy za to, co způsobil, neodpovídá) zde ale dovozovat nelze. Proč? Co když je i další důvod? Jedná se o případ, kdy odpovědnost právě může vzniknout i z jiného právního důvodu – to pouze z tohoto ustanovení nelze ale zjistit ani poznat.

Dalším příkladem je ustanovení v občanském zákoníku o věci. Pokud existují věci movité a nemovité, následně pokud občanský zákoník definuje věci nemovité, má se za to (vyvratitelná právní domněnka), že vše ostatní, které tyto znaky nemá, spadá pod věci movité.Škop, M., Macháč, P. Základy právní nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 109.¹²⁾

Posledním vybraným příkladem je čl. 4 Ústavy zní: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“ Co nám z toho plyne? Orgány výkonné moci nejsou povinny ochraňovat základní práva a svobody. Nebo čl. 11 Ústavy zní: „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.“ Závěrem je, že hranice ČR nelze měnit zákonem.Gerloch, A. a kol. Praktikum teorie práva. 3. vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2022, s. 126.¹³⁾