Tezaurus
Koncepty
Podřízené koncepty
Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
V právní teorii se uplatňuje mnoho definic, dělení a pojmová vymezení. Aby mohlo docházet k účinnému využití práva, je nezbytné ji interpretovat neboli vykládat. Pojem výklad lze obecně chápat jako proces, kdy se přiřazuje význam určitým znakům. V právu však plní specifickou funkci, neboť slouží k poznání obsahu či ke zjištění významu právních textů, které představují hlavní objekt interpretace. Je tedy zcela zřejmé, že právní interpretace má zásadní roli a vliv při aplikaci práva.Hlouch, L. Teorie a realita právní interpretace. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2011, s. 40.1)
Interpretace právních textů je členěna do několika výkladových metod, které formují její aktuální podobu. Jedná se tradičně o gramatickou/jazykovou, logickou, historickou, systematickou.Knapp, V. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2024, s. 251.2) Dále se rozlišují i teleologická a komparativní metoda. Tento článek se zabývá jednou z nich, a to konkrétně logickou metodou.
Slovo logos se v řečtině překládá jako rozum (smysl). Rozum je jádrem veškeré řeči a obecně celé komunikace.Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 339.3) Z právního hlediska se ale logický výklad skládá z jednotlivého užití pravidel tzv. formální logiky, a to především využití úsudků o sylogismech (Aristoteles).Ibidem.4) Proto logická metoda interpretace představuje základní rámec a jednu z nástrojů právní teorie, která se opírá o argumenty právní logiky. Tyto určité základní argumenty právní logiky se ve vývoji právnického myšlení prosadily pozvolnaVečeřa, M., Harvánek, J. a kol. Teorie práva v příkladech. 3., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2016, s. 222.5) a následně právní věda společně s praxí vytváří specifické myšlenkové procesy a postupy, kdy se využívá právnické vyvozování a k tomu i logické myšlení. Pracují tak s postupy logiky výrokové, ale i logiky normativních vět.Ibidem.6)
Logická zkoumání práva se dělí do dvou základních směrů: logiky norem a výrokové (úsudkové) logiky. Právní myšlení využívá ze základu úsudkové logiky několik postupů – tj. indukci (odvozování věty – od konkrétního k obecnému), dedukci (vyvozování – z obecného k jednotlivému) a analogii (dovozování – na základě podobnosti), která má několik argumentačních forem – například argumentum a fortiori.Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 340.7) V právní praxi ovšem nedochází k přesnému vymezení, který z postupů je využíván, ale rozpoznání charakteru úsudku je klíčové pro pochopení výkladu a případně pro odhalení slabého místa v právní interpretaci.Ibidem, s. 341.8)
Stejně jako jazyková metoda, tak i logická metoda se neuplatňuje odděleně, ale úzce propojuje a stabilizuje celý systém výkladu práva zároveň s využitím ostatních výkladových metod.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem [online]. Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s. 155.9) Proto její využití není samostatné ani nezávislé, neboť fungují jako komplexní proces, kdy jednotlivé metody společně vytváří význam právní normy. Využívaná logická složka zajišťuje smysluplný výklad, logickou/racionální návaznost a zabraňuje rozporům s pravidly. Celkově ale všechny metody výkladu, které představují interpretační rámec v právní teorii, poskytují stejný výsledek.Sobek, T. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2011, s. 96.10)
Logická metoda je velmi specifická, ale často kritizovaná za to, jestli opravdu jde o oddělenou metodu. Z tohoto důvodu se klade otázka, zda není logika už součástí jazykové metody interpretace? Jazyková metoda představuje běžný postup, který se soustředí na syntaxi (větné vazby, složení vět), gramatiku (spojování slov) a sémantiku (význam slov). V právní interpretaci se využívá takový spisovný jazyk, který je kodifikovaný a v případě pochybností je vhodné vyřešit případný interpretační spor.Gerloch, A., Tryzna, J., Wintr, J. (eds.). Metodologie interpretace práva a právní jistota. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, s. 286.11) Kdokoliv si tedy může vytvořit vlastní logiku, tedy vlastní formu jazyka.Ibidem, s. 159.12) Jedním ze základních požadavků je to, že musí být srozumitelný.Ibidem, s. 287.13) To značí, že logické postupy se automaticky využijí i u jazykového výkladu (například u významu vět a logické spojitosti mezi nimi). Logika tedy sama o sobě není interpretační metodou, ale jedná se pouze o nástroj, který funguje i u jiných metod.
Mnoho argumentů používaných při logickém výkladu vychází z poznatků formální logiky. V právní interpretaci jde ale celkově o rozšíření logického myšlení a aplikaci různých druhů tohoto myšlení. Existencí specifické disciplíny, tzv. právní logiky, se určí správnost právního závěru/zjištění.Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 340.14) Mezi základní argumenty patří:Večeřa, M., Harvánek, J. a kol. Teorie práva v příkladech. 3., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2016, s. 223.15)
Za důležitý argument se rovněž považuje:
Argument je založen na principu vyloučení/eliminace. Právní norma je zde limitována jinou právní normou. Eliminační argumentace se uplatňuje při taxativní formulaci hypotéz, dispozic a sankcí – pokud něco platí do některé prvky z množiny, není to určeno pro ostatní.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 135.16) Konkrétně se jedná o tzv. taxativní výčet, který zákon uvádí.Knapp, V. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2024, s. 252.17)
Podobně jako předchozí argument – argumentum e contrario představuje princip vyloučení třetího.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem [online]. Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s. 155.18) Jedná se o důkaz z opaku a vylučuje, aby byla platná negace platné normy. Proto příkladem je tedy to, že pokud platí A, nemůže platit A‘.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 135.19)
U argumentu e contrario se často setkáváme i s variantou argumentum a contrario. Čistě z hlediska jazykového by toto zaměňování nevadilo a ve většině českých textech se právě tato verze nachází. Pokud se ale argumentum a contrario vyhledá v latinských textech, tak se zobrazí výrazně méně než argumentum e contrario.Sobek, T., Kotásek, J., Hapla, M. (eds.). Právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 600.20)
Jedná se o důkaz síly či významu, proto jej nelze považovat za čistě logický argument.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 136. 21) Síla vyjadřuje to, že pokud je situace regulována pro určitý (závažný) pojem, tak platí i pro jiný (závaznější), nebo naopak platit nebude. Nelze tedy spolehlivě určit, co je silnější/slabší. Uplatnění tohoto argumentu je například u analogie legis.Sobek, T., Kotásek, J., Hapla, M. (eds.). Právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 511.22) Tento argument se zpravidla rozlišuje na dva základní typy: argumentum a minori ad maius a argumentum a maiori ad minus.Knapp, V. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2024, s. 252.23)
Tento typ argumentu označuje úsudek, který postupuje od nižšího k vyššímu (od menšího k většímu).Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 136.24) V praxi se tento argument spojuje se slovem zákaz – znamenalo by to to, že pokud méně závažné chování je zakázáno, tak bude tento zákaz platit i pro více závažné. Příkladem tohoto typu je to, kdy je zakázán pouhý vstup na cizí soukromý pozemek (méně závažné), tak zákaz platí i v případě, kdy by tam osoba začala se stavbou (závažnější).
Druhou podobou argumentu a fortiori je argumentum a maiori ad minus. Na rozdíl, od již výše zmíněným argumentu a minori ad maius, tento argument označuje úsudek postupující od vyššího k nižšímu (od většího k menšímu).Ibidem.25) V praxi by to opět fungovalo naopak než v případě předchozím, a to tak, že pokud je závažnější chování dovoleno, tak je i méně závažné. Vhodným příkladem je to, kdy je povoleno zakázat celkově vstup do prostoru (závažnější), tak je povoleno tento vstup i omezit například časově (méně závažné).
Jedná se o výklad na základě podobnosti. Znázorňuje podobnou regulaci těch situací, které si jsou obdobné, případně shodné situace podléhají stejné regulaci.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem [online]. Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s.155. 26) Argumentum a simili se uplatní i u analogie legis, podobně jako u argumentu a fortiori.
Je esenciální posoudit, zda analogie není v konkrétním případě zakázána (například v trestním právu dle zásady nullum crimen, nulla poena sine lege).Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 135.27) Příkladem může být využití § 212 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona: „Kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“ Pomocí analogie by to platilo i pro opuštění dvacetileté nesvéprávné osoby, která si sama nemůže pomoci a jiná osoba má povinnost o ni pečovat, navíc vystaví-li ji tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude rovněž potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.Gerloch, A. a kol. Praktikum teorie práva. 3. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2022, s. 126-127.28)
Z názvu vyplývá, že tento argument představuje dedukci do absurdních závěrů – nelogických, nesmyslných či do těch, které odporují pravidlům.Knapp, V. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2024, s. 254.29) Má to značný význam z toho hlediska, že pokud k absurdním závěrům skutečně dochází, je vhodné takový výklad odepřít, neboť není možné nechat právo dovést k nesmyslným závěrům. Zpravidla se neuplatňuje samostatně, ale subsidiárně.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 136.30)
Podobné jako předchozí argument, akorát se jedná o dovedení do nemožných výsledků. Tento nástroj tak umožňuje odstranit nejasnosti a pomocí vzešlých nemožných výsledků je známo, že tvrzení bylo nepravdivé. Navíc i v této situaci je nutné odmítnutí, neboť nemožné závěry nejsou přijatelné.Škop, M., Smejkalová, T., Štěpáníková, M. Teorie práva. Průvodce studiem [online]. Brno: Servisní středisko pro e-learning na MU, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2021–2025, s. 156.31)
Posledním zmíněným argumentem je argumentum a silentio legis, který vychází z mlčení zákona. Zjednodušeně se uplatní tzv. zásada legální licence, tj. princip, kdy je dovoleno konat vše, co není zákonem výslovně zakázáno.Gerloch, A. Teorie práva. 6., aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, s. 136.32)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
