Reklama
Kroměřížský sněm je označení druhé části zasedání ústavodárného říšského sněmu habsburské monarchie, které započalo 22. července 1848 ve Vídni. Protože však vypukly revoluční nepokoje, muselo být zasedání 7. října 1848 přerušeno a přesunuto do Kroměříže, kde pokračovalo od 22. listopadu 1848 do 7. března 1849 v Arcibiskupském zámku. Dohromady se uskutečnilo 108 zasedání, z toho 60 ve Vídni a 48 v Kroměříži. Návrh ústavy vytvořené na kroměřížském sněmu nikdy nevzešel v platnost, avšak ideje, které do něj byly zasaženy, se promítly v politickém vnímání společnosti.Harna J., Sněm kroměřížský (1848-1849). In: Schelle, K. – Tauchen, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIII. svazek Smlouva o – Součást. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, s. 734.1)
Roku 1848 započala v Habsburské monarchii revoluce, která hlásala požadavek konstituce, zrušení cenzury a úplné rovnosti obou národností. V reakci na tyto události byla 25. dubna 1848 vydána oktrojovaná Pillersdorfova ústava, která však pro odpor veřejnosti nebyla nikdy realizována, a nakonec musela být vládou odvolána.Vojáček L., Tauchen J., Kolumber D., Nástin právních dějin do roku 1989, Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 36–37.2)
V návaznosti na to byl vypracováním nové ústavy pověřen říšský sněm vzešlý ze všeobecných voleb, přičemž byl zachován princip nepřímých voleb, neuplatnil se však volební cenzus. Celkově mělo být zvoleno 383 poslanců, nakonec bylo obsazeno jen 377 mandátů. Sněm byl rozdělen na levici a pravici. Levici zastupovali Ludwig Löhner, Hans Kudlich, Anton Füster, Josef Goldmark, Ernst Violand, Johann Umlaufl a čeští zástupci Karel Sabina a Josef Václav Frič. Pravice byla tvořena převážně českými poslanci, nejvýznamnějšími z nich byli František Palacký a František Ladislav Rieger. Podle jednacího řádu byl sněm usnášeníschopný za přítomnosti alespoň 192 poslanců. V prvních jednáních byly na sněmu řešeny administrativní záležitosti. Předsedou sněmu byl zvolen Franz Schmitt a místopředsedy Antonín Strobach a Johann Hagenauer. Dne 19. července 1848 se představila nová vláda v čele s ministry Johannem Sebastianem Bachem a Antonem von Doblhoffem.Harna J., Sněm kroměřížský (1848-1849). In: Schelle, K. – Tauchen, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIII. svazek Smlouva o – Součást. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, s. 735.3)
Kromě běžných organizačních záležitostí se sněm v prvních dnech soustředil i na návrh Johanna Kudlicha na zrušení roboty, který byl 7. září schválen a následně potvrzen císařem.Tamtéž, s. 736–737.4)
Dne 6. října 1848 vypukla ve Vídni další z mnoha násilných revolucí, a proto byl hned následující den císařský dvůr přemístěn do Olomouce a část poslanců zasedajících v ústavodárném sněmu uprchla. Ve Vídni zůstal pouze Kusý sněm, který čítal téměř polovinu z původních 383 poslanců. Ten se odmítal z Vídně přesunout a císařský dvůr uvažoval o úplném rozpuštění sněmu, což by bezpochyby znamenalo konec konstituce. Poslanci proto žádali o oficiální přeložení sněmu na jiné místo, přičemž na návrh jednoho z českých poslanců, Františka Palackého, nakonec zvítězila Kroměříž. Ještě, než se návrh podařilo doručit císařskému dvoru, byl císařským patentem z 22. října848 sněm oficiálně přeložen do Arcibiskupského zámku v Kroměříži. První jednání v Kroměříži bylo naplánováno na 15. listopadu, ale nakonec bylo z časových důvodů o týden posunuto. Kusý sněm ve Vídni s přeložením nesouhlasil a později byl násilně rozehnán.Pinkava J., Kroměříž ve dnech ústavodárného říšského sněmu. Kroměříž: AggA Kroměříž, Marta Pálková, 1998, s. 14–16.5)
První jednání sněmu 22. listopadu se usneslo za přítomnosti 256 poslanců a mělo na programu volbu předsedy, kterým se stal František Smolka. Shodou okolností byla téhož dne jmenována nová vláda, v jejímž čele stanul Felix Schwarzenberg a z bývalých ministrů si ponechal pouze Bacha, Filipa Krausse a Franz Seraph von Stadiona. Na druhé schůzi 27. listopadu nová vláda přednesla svůj program, přičemž popřela konstituční charakter sněmu a odmítla uherský separatismus. Dne 2. prosince pak abdikoval císař Ferdinand V. a na jeho místo nastoupil jeho synovec, František Josef I., který se odmítal o svou moc dělit s voleným parlamentem.Urban O., Kroměřížský sněm 1848–1849. Praha: Melantrich, 1988, s. 26.6)
Ústavní výbor byl vytvořen na počátku sněmu, tedy již ve Vídni 31. července 1848, a byl koncipován tak, že každou z deseti zemí zastupovali tři poslanci, přičemž za Čechy to byli Palacký, Adolf Maria Pinkas a Rieger a za Moravu a Slezsko to byli Cajetan Mayer, Franz Hein a Johann Feifalik. Výbor v následujících dnech zvolil také dva podvýbory, které měly pracovat na konkrétních textech: 1. výbor pro základní práva a 2. ústavní výbor.
První tříčlenný výbor byl zastoupen Riegerem, Violandem a Heinem. Tento výbor měl zpracovat základní občanská práva a inspiroval se převážně americkou a francouzskou úpravou. Celý návrh o 32 paragrafech byl zpracován ještě ve Vídni, následně bylo jeho znění zdokonalováno v Kroměříži. Návrh základních lidských práv byl nakonec 21. prosince 1848 přijat, ačkoliv po korekturách a nikoli v původní podobě, stále se jednalo o pozoruhodný dokument, který vycházel ze suverenity lidu. Po novém roce měl být návrh dále upřesňován a dopracován. Tamtéž, s. 28.7)
Na první novoroční schůzi 3. ledna ministr Stadion přednesl vládní prohlášení, ve kterém se celý návrh zamítal v téměř celém svém rozsahu. Dne 8. ledna přednesl Pinkas Návrh „Pinkas + 177“, ve kterém prohlásil postup vlády za naprosto nedůstojný a protiústavní, odmítl podezírání z nedemokratického smýšlení a zastal se zásady suverenity lidu. Návrh „Pinkas + 177“ byl následně přijat poměrem 196 ku 99 hlasům. Na následných zasedání byla přijata několik dalších ustanovení, konkrétně úprava osobních práv občanů v soudních záležitostech, osobní svobody občanů, svoboda pohybu, shromažďovací právo, zrušení šlechtických výsad, zaručení nedotknutelnosti domovského práva a listovní tajemství. Dlouze se jednalo o zrušení trestu smrti, který byl nakonec odstraněn zcela.Tamtéž, s. 31–32.8)
Druhý pětičlenný výbor byl zastoupen Mayerem, Smolkou, Palackým, Goldmarkem a Ferdinandem Gobbim a měl připravit další části ústavy, tj. vymezení kompetencí soudní, výkonné a zákonodárné moci. Výbor nevytvořil jeden celistvý návrh, ale dvě různé koncepce, které se od sebe diametrálně lišily. Palacký se svým návrhem zastával federalistické pojetí státu, naopak Mayer přišel s centralistickým pojetím se silnou ústřední mocí. Ke konci ledna nakonec zvítězil centralistický návrh, avšak částečně pozměněn, a Palacký rezignoval na místo v ústavním výboru.
Dne 2. března předseda ústavního výboru Feifalik slavnostně prohlásil, že je ústavní návrh dokončen a může být předložen ke schválení.Tamtéž, s. 38.9)
Dne 6. března 1849 byla část poslanců (mezi nimi např. Pinkas, Palacký, Mayer a Lasser von Zollheim Josef) pozvána k jednání k ministru Stadionovi, který je informoval, že bude sněm rozpuštěn a dojde k vyhlášení nové ústavy. Následující den byla Kroměříž obsazena habsburským vojskem, kterému napomáhala kroměřížská policie a kroměřížská národní garda. Na některé poslance byl vydán zatykač (převážně německé poslance – Kudlicha, Violanda, Adolfa Fischhofa), přičemž část z nich z města uprchla. Návrh kroměřížské ústavy tak zůstal pouze na papíře.
Současně s ukončením působnosti sněmu byla vyhlášena tzv. Stadionova ústava, datovaná k 4. březnu 1849, která však nikdy nenabyla účinnosti a fakticky sloužila pouze jako záminka k rozehnání sněmu.Pinkava J., Kroměříž ve dnech ústavodárného říšského sněmu. Kroměříž: AggA Kroměříž, Marta Pálková, 1998, s. 90–98.10)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
